Perfektně! Organizace byla výborná a i trasa se mi hodně líbila. "Uzel" byl na Mariánském náměstí, odkud se vybíhalo a zase vracelo do 4 směrů (k Viaduktu, do centra, k Igy a na Dlouhou louku), navíc se běžely 2 kola. Takže kromě toho, že v Budějcích běželo milion známých a fandil jich dalších milion, tak jste ještě všechny milionkrát na trase potkali. Takže jsme si mávali, plácali si, fotili se, předbíhali se, podporovali se a občas prohodili nějaké to slovo. Velmi příjemné...prostě jako doma.
No a maminka? Ta to taky zvládla perfektně. Nic jsme nepodcenily, příprava na běh chvílemi nabývala podoby pořádné přípravy na ples. Ladí mi barvu nehtů s tričkem? A jak si mám dát tu květinou do vlasů? Není ta růžová moc oranžová?
Pro mě to byl čtvrtý půlmaraton. Nejlepší čas jsem měla z pražského (2012) 1:57:04, který jsem chtěla trochu vylepšit. No, ale hecnutí se sestrou, že vyběhneme s vodičem na 1:50 nebylo moudré. Teda pro mě, Šárka vydržela a zaběhla si osobák. Zatímco já asi po 5 km usoudila, že na tohle fakt nemám, tak jsem chvíli běžela na 1:55, ale na 10. kilometru se něco stalo a já už nemohla skoro běžet. Nohy se nechtěly hýbat, úplně ztuhly. V tu chvíli jsem přestala řešit čas a skoro se i přemlouvala, abych běžela a nezastavila (a nezastavila:-). Výrazné zpomalení tempa taky znamenalo, že mě asi hodinu předbíhali ti, kteří si lépe rozvrhli síly, zatímco já nikoho...nic moc pocit. No naštěstí atmosféra skvělá a všude známí, takže nakonec 2:01:17 čipový čas (ale když mě předbíhal vodič na 2 hodiny a já se ho nebyla schopná udržet, tak mě to dost naštvalo:-)
Takže shrnutí: pivko po běhu chutná skvěle až do ranních hodin, už na vlastní kůži vím, co znamená přepálit start, a pokud nějak výrazněji nenatrénuju, tak ty půlmaratony budu běhat asi pořád za 2 hodiny (aneb jak je možné, že aniž bych řešila čas, jsem už dvakrát doběhla na vteřinu stejně?).
V Budějcích se nejen skvěle jezdí na kole, ale teď už i běhá! A příští rok snad bude běhat zas.
Komentáře
Okomentovat