Až donedávna jsem byla rugby nepoznamenaná, teď jsem lehce poznamenaná dvěma zápasy, protože rugby je novozélandským národním sportem a zrovna probíhá uznávaná Tri Nations League (Nový Zéland, Austrálie a Jihoafrická republika).
Domácí tým All Blacks a jejich černo-bíla image je tu silnou značkou. Město Christchurch, bylo v den zápasu taky černobílé. I za nejmenší výlohou, na každičké lampě jste našli černobílou vlajku. I lidé na chodnících byli černobílí s občasným zábleskem žluté, neb se hrálo proti Austrálii.
V porovnání s vyšperkovaným městem je pak velice překvapivá atmosféra při zápasu. Po rozdivočeném fandění v hospodě o týden dříve jsem čekala na stadionu pro tak 30 tisíc lidí pěkný kotel. A ono nic, ani bubny, ani popěvky, docela ticho, v přestávkách živá hudba chlápka s kytarou evokující pocit táboráku namísto úderných a profláklých hitů. Ale to neznamená, že by fanoušci hru nesledovali a neprožívali. Naopak. Vždycky když se blížila nějaká akce, tak se všichni zvedli ze židlí a tak nějak si radostně či neradostně nahlas povzdechli a prokonzultovali s vedle sedícími, popřípadě na dálku radili svému týmu.
Popravdě, občas jsou v rugby nudné momenty, třeba když polovina hráčů leží na hromadě na sobě a míč není po několik vteřin ani vidět. Pak ho na chvilinku zahlédnete a hromada chlapů leží na sobě o kus vedle. Pokud však použijete dalekohled (který jsem si původně přivezla na bird watching), hned je rugby a i ty hromady zajímavější a záživnější, ba nemůžete ani odtrhnout oči.
Ale pro mě jednoznačně zlatý hřeb celého rugby byl samotný začátek, kdy All Blacks provádějí tanec haka. Nejedná se o válečný tanec, jak si myslí drtivé procento i místních, ale o obecný název pro rituální tance (mám totiž zapsaný předmět Maori society, kde jsme museli hlasitě několikrát opakovat „haka is not a war dance, haka is not a war dance“). Je to mazec, mrkněte třeba na začátek tohohle videa Paráda. Zážitek. Na druhou stranu to pro soupeře musí být psychologicky docela těžké, a přijde mi to trochu nefér, že druhá strana taky neukazuje nějaký rituál.
Každopádně potvrzuji slova Lonely Planetu, ke kterým jsem byla nejprve skeptická, a to: Jděte na Novém Zélandě na rugby
Domácí tým All Blacks a jejich černo-bíla image je tu silnou značkou. Město Christchurch, bylo v den zápasu taky černobílé. I za nejmenší výlohou, na každičké lampě jste našli černobílou vlajku. I lidé na chodnících byli černobílí s občasným zábleskem žluté, neb se hrálo proti Austrálii.
V porovnání s vyšperkovaným městem je pak velice překvapivá atmosféra při zápasu. Po rozdivočeném fandění v hospodě o týden dříve jsem čekala na stadionu pro tak 30 tisíc lidí pěkný kotel. A ono nic, ani bubny, ani popěvky, docela ticho, v přestávkách živá hudba chlápka s kytarou evokující pocit táboráku namísto úderných a profláklých hitů. Ale to neznamená, že by fanoušci hru nesledovali a neprožívali. Naopak. Vždycky když se blížila nějaká akce, tak se všichni zvedli ze židlí a tak nějak si radostně či neradostně nahlas povzdechli a prokonzultovali s vedle sedícími, popřípadě na dálku radili svému týmu.
Popravdě, občas jsou v rugby nudné momenty, třeba když polovina hráčů leží na hromadě na sobě a míč není po několik vteřin ani vidět. Pak ho na chvilinku zahlédnete a hromada chlapů leží na sobě o kus vedle. Pokud však použijete dalekohled (který jsem si původně přivezla na bird watching), hned je rugby a i ty hromady zajímavější a záživnější, ba nemůžete ani odtrhnout oči.
Ale pro mě jednoznačně zlatý hřeb celého rugby byl samotný začátek, kdy All Blacks provádějí tanec haka. Nejedná se o válečný tanec, jak si myslí drtivé procento i místních, ale o obecný název pro rituální tance (mám totiž zapsaný předmět Maori society, kde jsme museli hlasitě několikrát opakovat „haka is not a war dance, haka is not a war dance“). Je to mazec, mrkněte třeba na začátek tohohle videa Paráda. Zážitek. Na druhou stranu to pro soupeře musí být psychologicky docela těžké, a přijde mi to trochu nefér, že druhá strana taky neukazuje nějaký rituál.
Každopádně potvrzuji slova Lonely Planetu, ke kterým jsem byla nejprve skeptická, a to: Jděte na Novém Zélandě na rugby
Komentáře
Okomentovat