Nase prvni setkani s Thajskem probiha v poulicnich stancich v druhem nejvetsim meste Thajska Chiang Mai , ktere si podle pruvodce Lonely Planet i s 250 000 obyvateli zachovalo raz vesnice, na rozdil od desetimilionoveho Bangkoku. Z pohledu cyklisty, co do vzdalenosti se tyce, se da i souhlasit, prekrosily jsme ho krizem krazem, co se tyce ctyrproudovych silnic (jezdi se navic vlevo), neni to vesnice. Navic cyklista zde pravdepodobne jezdi pouze v parcich a ve dne. V noci pri monzunovem desti, v ruzovych plastenkach, na hlave upevnenych blikajicimi celovkami, videt cyklistku znamena vyloudit bodry usmev na tvari vsech Thajcu.
Oni se vubec hodne smeji. V situacich obvyklych, kdy vyjadruji s vami spokojenost (treba nad dobrou utratou), i v situacich, kdy se vam nedari (treba prejit tu ctyrproudovku s kolem po boku nebo kdyz nechapete jestli ta vec na trhu je ovoce a jestli se to ji). Musime se priznat, ze jsme se poctive snazily videt ty nejdulezitejsi waty (chramy), buddhy ve vsech polohach, ale best off jsou ty poulicni stanky s jidlem.
Jidlo. Vsech chuti. Barev. Tvaru. Vuni. Za hubicku (v prenesenem slova smyslu). Rady bychom popsaly, tech deset druhu ovoce, co jsme zatim stihly ochutnat, ale to nejdrive musime vygooglovat, takze treba nekdy doplnime popisem a fotkama. Chutnalo to nam nam. Vsechno. Polevky taky. Ovocne shaky taky. A moc. Nudle a nudle a vsechny ty nudle a maso a zelene a cervene a zlute ingredience taky. Pojmenovat zatim taky neumime, zato umime hezky ukazovat, co ma ten pan vedle.
To je asi to nejpodstatnejsi. Zitra sloni, bambusovy vor, trek.
PS: A briska neboli vubec. Ale jistime to Tullamorkou z duty free.
Komentáře
Okomentovat