Ve vnitrozemi regionu Otago, se na na prelomu 19. a 20. stoleti tezilo zlato. Pro usnadneni jeho transportu byla postavena zeleznice z mesta Clyde az k nam do pristavu v Dunedinu. Zlato se brzo vytezilo, ale zeleznice fungovala dal, neb kolem ni vznikaly male vesnicky a farmy. Postupem casu vsak trat prestala prosperovat a byla zavrena.
Trasu z Dunedinu do Middlemarch je krasnou, Skotsku podobnou, krajinou mozne projet turistickym vlackem i dneska. Ja cast jela v ramci orientacniho tydne pro nove mezinarodni studenty na University of Otago. Bohuzel ne celou trasu, ale zato zadarmo a s vybornym barbecue.
Na dalsi casti (Clyde - Middlemarch) byly v 90. letech vytrhany koleje a trasa byla premena na 150 km dlouhou cyklostezku, a to moc peknou. Denik Independent ji zaradil mezi 50 nejpeknejsich cyklostezek sveta. At jsou takovehle zebricky jakkoliv uchylne, tak po nahodnem precteni tohohle clanku a zjisteni, ze mistni univerzitni centrum sportovnich kurzu nabizi presne takovy cyklovylet, jsem uz moc dlouho nevahala a prihlasila se.
Z Dunedinu jsme vyrazili deseticlenna skupina az v sobotu rano v dodavce s privesem na kola. A kolem desate uz jsme byli “ve stope” s planem ujet asi 75 km a podobnou vzdalenost i v nedeli. Cesta je prasna, sterkova a nejde se ztratit. Jede se nadhernou krajinou, nizinou, ktera je obklopena horami. Bylo jaro, takze zelena byla uplne sveze zelena, ale snih taky nedavno padal, takze bila na vrcholcich hor taky krasne zarila. Do toho meandrujici reka, ostre skaly, a nespocet malych farem. Zrovna byla vrcholna sezona jehnatek. Takze vsude okolo trasy jsou nizke ploty a pastviny plne ovecek. A to i uplne malinkych. Jedno jehnatko jsme dokonce videli uplne cerstve narozene, maminka ho teprve olizovala a cistila. Nektere vyhledy po ceste tak zapadaly presne do obrazku Noveho Zelandu, jake jsem si predstavovala jeste doma.
Krome krasneho pocasi a krajiny byl i servis Unipolu vytecny. Tu na nas cekal prostreny stul, tu piknik v trave, tu cerstve kafe. Pripadam si trochu konzumne, ale bylo to moc prijemne. Jedine co bylo trosku neprijemne, byl neustaly vichr, ktery jinak nenarocnou cestu dost stezoval, neb foukal celne proti nam. Par lidi se tak i projelo dodavkou misto na kole, neb cely prvni den byl navic dokopce. Ale hodne mirneho a pozvolneho, skoro si ani nevsimnete, ze stoupate (prevyseni 400 m na asi 75 km:)
To, ze jedete po byvale zeleznici poznate vcelku bezpecne, dlouhe tunely, viadukty a mala nadrazi po ceste, do kterych byly umisteny informacni cedule a razitka. Takze krome zastavek na fotky, mate dalsi duvod proc delat prestavky kazdou chvilku. Sice na projeti cele trasy doporucuji minimalne 4 dny, my to vsak pohodlne stihli za dva a opravdu to zadny prevratny sportovni vykon nebyl, spis prijemne aktivne straveny vikend.
Oficialni stranky.
Komentáře
Okomentovat