Jeden vikend v zari vyrazila skupinka 2 Cechu, 3 Americanu a 2 Nemcu na nejblizsi vicedenni trek, ktery jsme vpodstate zacali v univerzitni knihovne. Neni totiz nutna zadna doprava, staci se sebrat, zakoupit hut ticket (5 NZD) v mistni pobocce DOC (Department of Conservation) a vyrazit.
Cil sobotni chuze byla Jubilee Hut, asi tri roky stara chata s 10 misty na spani,vzdalena asi 8 hodin chuze od knihovny. Nez jsme se dostali na samotny Silver peaks trek, prosli jsme se 1 hodinu po Pineapple treku odkud jsou nadherne vyhedy na cele mesto a zaliv a pak 3 hodiny po Swampy Ridge Tracku. Pocasi nam az na chvilkovou prehanku pralo, skoro cela cesta byla nad hranici lesa, coz ja rada, a bylo videt nicim nerusene panorama Otaga. Oble kopecky vsude kolem nas a zasnezene stity hor v dalce z jedne strany a more z druhe strany. Cesta byla znacena vytecne a pomerne nove vysekana ve vysoke trave. Zaver dne byl ostry sestup po “Devil Staircase” a dvojita duha. Nadhera. Skoro se mi zdal ten humbuk kolem treku a kupovani kompasu zbytecne.
Ne, uz tak druhy den, ktery zacal azurovou oblohou, takze jsme se rozhodli pro okruh, a tudiz delsi variantu vyletu. Jeste u zastavky u obyvatelne jeskyne ABC, kde drive prezivali tri panove, Al, Bruce a Collin, jsme se slunili. Ale skoro ve stejnou chvili, kdy se ztratila zretelna cesta a trava byla tak vysoka, ze oranzove tyce byly videt, az kdyz jsme stali u nich, se take zhorsilo pocasi. Na Novy Zeland prisla hlasena bourka ve “velikosti Australie”. Trochu se zvedl vitr, mzilo a postupne zacalo snezit. Poprve za celou zimu dokonce i v Dunedinu. A ja byla zrovna na 13 hodinove ture. Cesta se nastesti brzo stocila do lesa, takze jsme nebyli vystaveni rozmarum pocasi tak naprimo, zato jsme si pekne prudce blatem sestoupali, sesoupali, popadali k rece, kterou neslo prebrodit suchou nohou. Takze na druhe strane vsichni vylevali vodu z pohorek. Teda krome me. Ja si je sundala uz predem a dobrovolne probrodila v sandalich. A myslim, ze jsem pro priste ostatni dost inspirovala:) (A zaroven si vzpomnela na svoje puvodni sandale, ktere jsem si ususila, roztavila a scvrkla v susice. Ale “nove” Croscy za 2 NZD z blesiho trhu na campusu - takove ty moderni, drahe a pro nekoho osklive, ale uzasne lehke sandale, udelaly taky sluzbu).
Den to byl hodne dlouhy. Chatu jsme opousteli pred devatou rano a do Dunedinu jsme dochazeli s celovkama po desate vecer, prokrehli, unaveni, s puchyrema, otlakama, ale vsichni spolecne a bez trudomyslnosti. Jeste se snehem na krosnach jsme zamirili do prvniho fast foodu, kde jsme byli tak zmrzli, ze jsme ani nemohli otevrit sacek s kecupem. Cestou na byt, do teple sprchy, nase skupinka s batohama v sobotu vecer vzbuzovala velkou pozornost. Tolik pozvani na party a na drink jsem pri pruchodu jednou ulici nikdy nedostala. Asi si priste, az pujdu nekam vecer do mesta pit, vemu na zada krosnu:)
Kazdopadne trek byl mnohem krasnejsi, ale taky narocnejsi, nez jsem cekala. Oficialni brozurka k Silver Peaks treku je tu.
Komentáře
Okomentovat