Jaro na Zelandu je letos trochu divny. Zima byla hodne tepla, takze ve Fiordland pada vsechen snih az ted. Takze i kdyz uz oficialne zacla hlavni sezona, tak na vsech “Great Walks” v teto oblasti je krome hlubokeho snehu i vysoke riziko lavin. Nakonec z nasi osmiclenne skupiny planujici vikendovy tramp, jelo sest lidi na kola Otago Central Rail Trail, kde uz jsem byla. Takze jsme s Marion, zajimavou Nemkou s asijskymi predky, stravenym detstvim v Argentine, ktera si v Cine nasla za pritele Inda:), vymyslely alternativni plan. Hump Ridge Track – trek vedouci jihozapadnim pobrezim, subalpinskou vegetaci a novozelandskou busi. Vetsinu treku na Zelande spravuje DOC, Department of Conservation, ale tenhle trek byl vybudovan a je spravovan soukrome. Hrde se prezentuje jako priklad lasky kiwiku k trempovani. I na tento trek je treba rezervovat mista a je pekne drahy, srovnatelne s fjordlanskymi Great Walks, ktere jsou podle me hezci, nebot ja preferuji horske scenerie. Kazdopadne pro me tento trek predstavoval alternativu leso-pobrezniho treku na Stewart Island, kam se asi nepodivam. Pocasi nam pralo, takze jsem spalena a moc jsem si to uzila. Navic jsme tam byly jedine turistky mezi 20 domorodci, takze se o nas zajimali a hezky si s nama povidali:)
Prvni den vedl kolem divokeho pobrezi, castecne po plazi a pak cesta sphala obcas pekne prikre az nad hranici lesa neco malo pod 1000 m n.m. Luxusni chata Okaka hut byla vybavena ruzovyma kozenyma pohovkama, na ktere jsem se zablacena az bala sednout. Chata mela navic vytecnou polohu pod mystickymi kusy skal, od kterych se dal pozorovat zapad slunce za horma Fjordlandskeho nadrodniho parku. Naopak primo z terasy s uvarenou ovesnou kasi od spravce jsme si uzivali vychod slunce skoro nad morem.
Druhy den jsme usli opet behem osmi hodin okolo dvaceti kilometru, castecne bahnem, castecne na drevenych chodikach, o kterych nevim, jestli chrani me pred alespon nejakym bahnem, nebo kyticky prede mojim poslapanim, a castecne po starych kolejich, kde se kdysi vozilo drevo z lesa do pristavu Craig, kde jsme spali druhou noc. Chata mela opet vytecnou polohu, u byvaleho pristavu, v zalivu kde dnes ziji Hecotr’s dolphins. Jeden z nejohrozenejsich druhu delfinu, zijici jenom na Novem Zelande a ktery je mozny spatrit jen na par mistech. My meli obrovske stesti a videli jsme tri delfiny si spolu hrat a vyskakovat pekelne vysoko. Jsou totiz malinky, tak okolo metru, zato skacou vysoko. Nekdy se jim rika panda mori, neb jsou flekaty cernobily. Taky jsme videli tulene a nejdelsi dreveny stojici viadukt na svete (novozelandani jsou opravdu dobri ve vymysleni tehle rarit)
Posledni den byl asi nejmene narocny vedouci drive cely po pobrezi, ktere ale bylo trochu pozmneno nedavnou bouri o velikost “Australie”, ktera se tu prohnala. Potkali jsme partu trampu stanujici s potecskym cajkama a lodi na jedne z tech odlehlych plazich, ktere jsou dostupne jen pesky ci po vode. Hmmm, to bych si taky nechala s poradne silnym repelentem proti Sandflies (svine muchnicky, kterych je vsude milion a hrozne moc to svedi) libit.
Komentáře
Okomentovat