Uz jsem myslela, ze tahle situace nenastane, neb na vyletech vzdycky ridili kluci, a jelikoz to byla vetsinou 8 - 12 mistna dodavka, ani jsem se do rizeni nehrnula. Auta z druhe ruky jsou tu sice strasne levna a vetsina lidi prijizdejici na delsi dobu nez mesic si je tu kupuje. Ale ja autum jednak nerozumim a druhak auto, i kdyz v porovnani s evropskyma cenama je tu za hubicku, je pro jednu osobu zbytecny luxus.
Nakonec jsem za volant preci jen usedla. Do male Toyoty Coroly. A jake to teda je ridit vlevo? Ja nejsem nijak zkuseny ridic, ale musim rict ze vpohode. Adaptovala jsem se behem chvilky, a za tech mnoho kilometru jsem mela jediny kiks, kdy na jednopruhe lesni sterkove ceste proti mne jelo auto, a ja chtela zastavit u praveho misto leveho kraje. Spolujezdec byl vsak ostrazity. Tezko vsak rict jak by na pravou stranu zvykly ridic reagoval v nejake krizove situaci.
Nejvic jsem se bala razeni levou rukou. Auto vsak melo automatickou prevodovku, kterou jsem sice ridila prvne, ale nalezite ocenila. Pro rychlejsi rozjezd na frekventovane krizovatce, ci predjizdeni je to debilni, ale pro ne prilis zkuseneho turistu prvne ridiciho vlevo je to idealni. Proste nemusim resit jestli tu zatacku vemu na trojku nebo ctyrku, ale muzu se vic soustredit na ovce behajici pres cestu ci kruhace v opacnem smeru. Fakt me to rizeni novozelanskou krajinkou desne bavilo. A prezila jsem.
Komentáře
Okomentovat