Tenhle příspěvek bych chtěla věnovat Lukášovi do Amsterdamu, který zinicioval celý výlet emailem "Co ten lezovec?" Všichni chtěli jet, ale nikomu se akce nechtěla moc organizovat, takže...Co teda ten lezovec?
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4Rq1L0SyH9UqkB9TzepxAsTPkdKxYouHGfUfGOGyBXa3HhUp9njG700FnqvKWA1XOxTYDw8LqfHF_RpqRqIf0r0IaAtk2wBpTrmRD1_BM6ACPdw7_dqU4G0Yyad5MibK4ZpVyrTEf3yw/s400/19082012242.jpg)
Dost na divoko (až mě to trochu rozhodilo:-) jsme v pátek posbírali po kolejích a sourozencích nějaké to železo a provázky, nedovolali se na horskou chatu, kde jsme chtěli spát, otočili se v Budějcích (někteří při tom stihli natočit video, odeslat přihlášku a oholit si nohy) a vyrazili na noc směr Grossvenediger (3 662 m) - 4. nejvyšší horu Rakouska. Náš horský vůdce Libor vybral výstup východní stranou. Po asi pěti hodinách jízdy jsme zaparkovali před Matreier Tauerhaus a pod širákem se alespoň trochu prospali.
Ještě ráno jsme moc nevěděli, jak s nádherně až kýčovitě azurovým dnem naložit. Jít až nahoru nám přišlo moc, jít jen na chatu zase málo. Itinerář výstupu vypadá následovně:
- Parkoviště (1 511 m) - odsud se jde asi 6 km údolím, kde jezdí traktor s vlečkou s turistama.
- Neue Prager Hutte (2 796 m) od parkoviště cca 5 hodin.
- Grossvenediger (3 662 m) z Neue Prager Hutte asi 3,5 hodiny nahoru a 3h dolu. Z toho tak dvě třetiny času po ledovci.
Nakonec okolnosti rozhodli za nás. Neue Prager Hutte, ačkoliv s kapacitou 100 lidí, hlásila obsazeno. Byla asi půl druhé odpoledne a spacáky jsme samozřejmě nechali v autě. Co teď? Hecnout to a dát po čtyřech hodinách spánku, pěti hodinách chůze dalších 800 výškových metrů nahoru (3,5h) a 6 hodinový sestup přes 2 000 m? Jinou alternativu jsme nevymysleli, tak jsme vyhlásili "survival" a vyrazili.
V zájmu úspěchu expedice jsme nechali můj batoh s nepotřebnými věcmi na chatě a já vyrazila se třemi šerpy - Jiříkem, Borisem a Vojtou nahoru. Hodinka po kamenech a pak už hurá na led. Grossvenediger (když se vám podaří nandat mačky:-) je celkem "choďák". Až na závěrečný hřebínek tu nenajdete žádné technické pasáže. Zato je ledovec však slušně popraskaný a obchází se mnoho trhlin. Po jednom výhružném a lehkém zakopnutí/propadnutí jsem měla fakt respekt pokaždé, kdy jsem po tenkém sněhovém mostu překračoval deset metrů hlubokou trhlinu. Ufffffff. Ale děsně mě to bavilo.
Slíbili jsme si, že do tmy budeme z ledovce pryč. Ale vrchol zahalil mrak, čas pokročil, my netušili, jak blízko jsme, začínali jsme být unavení. Nakonec v pravou chvíli se to rozfoukalo a my stáli kousek pod vrcholem. Pak už jen po hřebínku a mohli jsme fotit vrcholové skupinovky v čase 18:45:-) Po bezpečném sestupu a závěrem s čelovkama jsme se stavili na pivko a polévku na chatě, kde pro nás měli nachystaný krásný pokojík. Sice padly nápady hecnout to dolu, abychom dokončili "survival" a nasadili některým Budečákům brouka do hlavy:-) Nicméně představa dospání, ranní snídaně a pohodičky na chatě druhý den oprávněně vyhrála!
"...takže ten lezovec dobrý"
"...takže ten lezovec dobrý"
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4Rq1L0SyH9UqkB9TzepxAsTPkdKxYouHGfUfGOGyBXa3HhUp9njG700FnqvKWA1XOxTYDw8LqfHF_RpqRqIf0r0IaAtk2wBpTrmRD1_BM6ACPdw7_dqU4G0Yyad5MibK4ZpVyrTEf3yw/s400/19082012242.jpg)
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtBaNBOKh58bkCXiwvgLHR2M4zMaKE6hEjXrfgJBmjct-GKERdA0dOLnfisYpT-5vbIExVM93dpFiWrmehpPT8mSEWG2Z3TDiFw-m2Nt_wl8XbhWkNRY5296EZ3i0DPuj4QgMHSjVSYv4/s400/18082012231.jpg)
Ještě pár fotek z výletu z mobilu https://picasaweb.google.com/eliska.ruda/VystupNaGrossvenediger3662M#slideshow/5779241789630181698
OdpovědětVymazat